Liza se do České republiky přestěhovala před sedmi lety z Filipín, „z vesnice uprostřed údolí, kde hned za domem byla rýžová pole”. Česko bylo také první cizí zemí, kterou kdy navštívila.
Do Čech se dostala vlastně náhodou. „Pro lidi z východní Asie je poměrně těžké dostat se kvůli vízům do Evropy, takže když se mi nabídla příležitost jet, vzala jsem ji.” vypráví Liza. Nejprve tu pracovala jako chůva, ale postupně si našla práci právě v obchodní správě a nyní pracuje pro konzultační společnost pro farmaceutický průmysl v oblasti regulačních záležitostí.
Vystudovala obchodní administrativu na jedné z filipínských univerzit. Na Filipínách není možné si při studiu nijak přivydělávat, což znamená, že se o studenty musí finančně plně postarat rodina. Navíc, za kvalitní vzdělání jsou zde považovány spíše soukromé školy, což znamená, že studium je finančně velmi nákladné. „Proto moje maminka odešla pracovat do zámoří, aby pomohla otci farmáři uživit nás, když jsem byla v druhém ročníku na střední škole. Na Filipínách je běžná velká obětavost pro rodinu. V České republice je fajn, že si student může najít třeba brigádu, nebo poloviční úvazek.” vypráví Lisa.
Přesto, že v České republice žije už dlouho, vzpomíná si, co ji tady poprvé překvapilo. „Filipíny jsou silně katolická země a lidé jsou zde velmi konzervativní, takže mě překvapily některé zvyklosti, které ve Filipínách nejsou zvykem. Třeba nazí lidé v sauně. Rozdíl je v tom, že zatímco na Filipínách se lidé zpravidla hodně řídí vírou v Boha, v České republice se lidé řídí tím, čemu věří oni sami.Společné mají ale zase třeba to, že Češi i FIlipínci jsou hodně orientovaní na rodinu. Češi jsou přátelští a vřelí, pokud je člověk pozná blíž a Filipínci jsou zase velmi srdeční. Na Filipínách se na vás budou usmívat, v České republice vás pozdraví. Co se týče jídla, ráda poznávám a zkouším různé kuchyně, takže pro mě nebylo těžké přizpůsobit se českému jídlu, vlastně mám moc ráda guláš. Občas mi filipínské jídlo chybí a jsem ráda, že v obchodech snadno seženu suroviny, a samozřejmě by to nebylo úplné bez rýže.”
Začátky byly složitější, hlavně kvůli řeči a kvůli administrativě. „Bohužel někteří zaměstnavatelé zneužívají toho, že cizinci ještě nejsou tolik orientovaní v poměrech země, do které přišli a že to, zda můžeme v Evropě zůstat, záleží na striktních a často nepřehledných vízových podmínkách.” Když Liza přijela do České republiky, tak tady bylo jenom několik stovek lidí z Filipín, teď je jich tu několik tisíc, protože v Evropě je o zaměstnance z Filipín velký zájem. „Lidé z Filipín se snaží udělat práci nejlépe, jak umí. Pokud lidé z Filipín pracují v nějaké pečovatelské pozici, starají se o klienty jako o členy své vlastní rodiny.”
Kvůli vízům se Liza za celou dobu života tady zatím neodvážila navštívit svoji rodinu na Filipínách. „Z Filipín mi nejvíce chybí vzduch, scenérie, rýžová pole a hlavně moje rodina.”
Našla si zde také partnera, se kterým žije už pět roků a vychovává s ním dceru z jeho předchozího manželství. Liza se svojí českou rodinou tráví víkendy v přírodě a sportem. „Protože Češi obecně velmi aktivně sportují, což dokazuje i můj partner Dan, a proto jsem se zde naučila spoustu sportů. Například chodíme na dlouhé turistické trasy a na akce Klubu českých turistů, jezdíme na paddleboardu a také jsem se naučila lyžovat. Zimu mám samozřejmě ráda, byla jsem nadšená, když jsem poprvé viděla a zažila sníh. Rádi jezdíme kempovat a jednou jsem si troufla zažít kempování v zimě, i když mi byla zima, jsem ráda, že jsem to přežila!"
