Narodil jsem se dvakrát, jednou fyzicky a jednou psychicky. Fyzicky to bylo na jihu Syrské arabské republiky, v Damašku.
Aktuality
Lidé cestovali a žili mimo svoji vlast odjakživa, ale v naší době se dramaticky změnily možnosti komunikace s přáteli a blízkými.
Může se stát, že jako cizinec v Česku dosáhnete dospělosti a nastane čas rozhodnout se o své další životní dráze, anebo do této fáze dospějí vaše děti. Žádná země není dokonalá, ale oproti většině světa máte v Česku hned několik výhod.
Po zimě, která je pro mnohé cizince v Česku dlouhá, temná a depresivní, konečně přichází jaro. Začínat má jako všude na světě v březnu, ale tím se nenechte zmýlit. Ne nadarmo česká pranostika praví: Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem. Ovšem i to je zavádějící. Správně by to mělo být: Duben, za kamna vlezem, květen, ještě tam budem. Ale předci dnešních Čechů asi byli otužilejší než dnešní změkčilá generace. Jaro tedy přichází a s ním i řada svátků a zvyklostí všeho druhu.
Pro tentokrát začnu jedním starým vtipem. Syn bohatého arabského šejka odjede studovat do Evropy. Za pár měsíců píše domů: „Milý otče, mám se tu velmi dobře. Jen se trochu stydím, že jezdím na univerzitu svým Ferrari, zatímco moji spolužáci i profesoři jezdí autobusem.“ Otec obratem odpoví: „Milý synu, posílám padesát tisíc dolarů. Kup si taky autobus a nedělej nám v té Evropě ostudu.“
Narodila jsem se do smíšeného manželství. Moje maminka je Češka a tatínek je Syřan, co přijel do tehdejšího Československa v sedmdesátých letech studovat. Medicínu – jak jinak. Za těch časů přistupovali soudruzi k výuce češtiny pro cizince dost drakonicky. Zavřeni na koleji v Mariánských lázních se budoucí studenti dřeli jazyk pět až sedm hodin denně. Jejich pozornost v krásném, ale komunisticky šedém městě nic nerozptylovalo.
Humberto je vystudovaný psycholog a také muzikant, který působí v Peru. V Česku už přerušovaně žije několik let. Jak vnímá českou společnost? A jak se mu podařilo integrovat?
Antonín aktuálně dokončuje navazující studium na Západočeské univerzitě v Plzni a žije v Praze, kde pracuje jako business analytik. V rozhovoru se s námi podělil o zajímavou perspektivu potomka první generace migrantů z Vietnamu.
Za „starých dobrých“ komunistických časů to měl cizinec v Československu snadné. Český jazyk ho obklopoval ze všech stran, imperialistická angličtina neměla naději. Mohlo ho trochu zarazit, že se z rádia line hlasem českého zpěváka vykradená melodie Elvise nebo Abby. Mohl protestovat, že údajnou přeloženou americkou lidovou píseň ve skutečnosti složil Johnny Cash nebo Bob Dylan (a český překladatel obsah obrátil naruby). Mohlo ho to při znalosti originálu dokonale otrávit. Ale česky se naučil.
Samíra je lékařka s česko-syrským původem, která působí v pražském Motole. Na stránkách Nejsme si cizí budeme pravidelně přinášet její sloupek, který vnáší nový pohled na různé témata související s integrací.