Text vznikl v rámci semináře ,,Nejsi tady cizinec" pro studenty a studentky Katedry žurnalistiky Fakulty sociálních věd. Autorkou je Barbora Vlková.
Kniha je psaná formou jakéhosi návodu pro přistěhovalce v ČR či pro kohokoli, kdo se s učením češtiny potýká. Alsolaiman ze vtipu upozorňuje na slovní situace, které v jeho životě v Česku způsobily mnoho patálií, a radí cizímu čtenáři, jak takovým situacím předejít. Ironicky představuje českou kulturu a typického Čecha, ze vtipu a mile kritizuje české zvyky. Vysvětluje také několik českých přísloví a rčení, jako je březen – za kamna vlezem, duben – ještě tam budem nebo od nevidím do nevidím. Obvykle však dodá vtipnou pointu či nečekané, pro českého čtenáře tak trochu absurdní, rozuzlení.
„Jednou mi můj český spolubydlící oznámil: Já si dám dvacet.‘ Tvářil jsem se, že mu rozumím, a čekal jsem, co bude dál. Jenže jsem byl úplně zmaten – spolubydlící to dořekl a šel hned spát. Pak mě napadlo, že měl možná na mysli, že si dá dvacet minut spánku, ale můj zmatek byl potom ještě větší, protože spolubydlící se probudil až za tři hodiny, napil se a zase šel spát. Potom mě napadlo, zda neměl na mysli, že si spánku dá ne dvacet minut, ale dvacet hodin. Možné to mohlo být, ale upřímně řečeno, konec délky jeho spánku jsem nedopátral, neboť se mi nechtělo zůstávat na pokoji v kuse dvacet hodin. Proto jediné, co vám můžu doporučit, abyste s tímto výrazem neměli tolik komplikací, je: stále s sebou mějte něco na měření času, a když nějaký váš český kamarád řekne, dám si dvacet‘, okamžitě začněte měřit čas a uvidíte.“
Kniha ale vůbec není určená pouze pro čtenáře, pro něž čeština není vlastní. Ba naopak. Mě, jako rozenou Češku, její četba velice obohatila. Byla pro mě příležitostí zamyslet se nad mým rodným jazykem a nazřít na něj z jiného úhlu. Pokud se čtenář celý svůj život sbližuje s tak bohatým jazykem, jakým je čeština, je spousta věcí, pro které v procesu učení není tolik prostoru. Nikdy jsem se hlouběji nezamýšlela nad tím, proč si v Česku nadáváme do volů nebo proč zrovna španělské vesnice jsou pro nás ty, ve kterých se člověk ztrácí. Marwan Alsolaiman v roli jakéhosi „člověka zvenčí“ tyto i mnoho dalších frází podrobuje důkladné analýze. Jeho popis jako by byl nevinným, zcela upřímným a pestrým pohledem na svět, který ostatní vnímají jednobarevně. Jeho přímočarost, zvědavost a důmysl vnáší do zcela běžných každodenních životních situací nový nádech.
Bibliografické údaje
ALSOLAIMAN, Marwan. Čeština od nerozumím do nerozumím. Praha: Slovo 21, 2024. ISBN 978-80-88301-45-5.
