MY a ONI
Migrační legislativní rámec se začal budovat v poslední dekádě minulého století. První azylový zákon byl vydán v roce 1990, první cizinecký o dva roky později. Od té doby byly oba několikrát novelizovány….
Česká republika vlastní svůj strategický dokument, týkající se integrace cizinců od roku 2000. Koncepce integrace cizinců se pravidelně aktualizuje a kdo pozorně čte podobné dokumenty, už ví, že se věta o širším zapojení krajů a obcí do realizace pravidelně nachází ve všech obměnách Koncepce. Ano, je to nutné, protože se integrace neděje na papíru, ale ve skutečném životě.
My a oni. O to právě jde. Aby se netvořily nepřekonatelné bariéry pro spolužití. Od vzniku České republiky rozpadem Československa 1. ledna 1993 narostl počet cizích státních příslušníků žijících na českém území ze 77 142 v r. 1993 na 634 790 v r. 2020. Zdá se, že je Česká republika na cestě stát se klasickou imigrační zemí a tím začleňování příchozích lidí do zdejší společnosti dostává na významu.
Předpokladů a priorit jejich úspěšného začlenění je několik. První je znalost českého jazyka. Další je ekonomická soběstačnost, k té se v posledních několik let dodává i sociální soběstačnost. Následuje orientace cizinců ve společnosti – jejich informovanost, a v neposlední řadě jsou to vzájemné vztahy cizinců a majoritní společnosti. Ty by měly být, podle Ministerstva vnitra, předkladatele Koncepce a koordinátora politiky migrace a integrace, bezkonfliktní, tolerantní na bázi mezikulturního dialogu a respektu. Jednoduše řečeno, oboustranně prospěšné.
O tom vypráví Dina Daurenbeková, kazachstánská germanistka, když popisuje své zkušenosti pro Český rozhlas.
Koncepci integrace usilovně a svědomitě podporuje 18 integračních center v zemí a nevládní neziskové organizace.
