Jeries Abu Jaber je palestinský umělec, který v Praze rozvíjí svou praxi scénografie, divadla a performativního umění. Po letech tvorby v Palestině a po absolvování magisterského studia na DAMU postupně nachází v českém prostředí prostor pro experiment, ale i střet s realitou kulturního a jazykového posunu.
Praha mu nabízí technickou a institucionální infrastrukturu, která dobře slouží potřebám inscenací či performancí – ateliéry, divadelní fakulty, kurátorské platformy, publikum s otevřenějšími výpověďmi. Zároveň je tu otázka identifikace: přijetí, ale i bariéry – jazykové, kulturní, někdy i předpoklady, které lidé mají při setkání s někým původem z Palestiny.
Čeští diváci a publikum obecně často reagují s upřímným zájmem a ochotou naslouchat – jsou zvědaví, chtějí chápat, ptají se na pozadí a motivace, a to jak v kontextu osobních zkušeností Jeriese, tak širších historických a politických témat, která jeho práce otevírá. V mnoha případech oceňují, že jeho tvorba není jen obrazem utrpení či stereotypů, ale že staví na osobní zkušenosti, na reflexi paměti, těla a prostoru – a že hledá cesty, jak sdělit to, co slovy nejde. To přitahuje diváky, kteří jsou zvyklí na klasické formy divadla nebo performance, jimž Jeries nabízí jiný typ prožitku – přes objekty, tělo, materiál, prostor.
Na druhou stranu existují i výzvy: kulturní rozdíly, občasná neznalost nebo očekávání publika, která nejsou připravena na to, že dílo nemusí přinášet jednoduché odpovědi. Jeries často musí přemýšlet, jak najít rovnováhu mezi tím, aby zůstal věrný svému původu, své zkušenosti, a zároveň aby jeho práce byla srozumitelná lidem, kteří nevědí, co Palestinci prožívají, nebo kteří mají obraz Palestiny jen skrz zpravodajství a politické stereotypy. To ale zároveň přináší potenciál – když se díla setkají s publikem otevřeným dialogu, může vznikat prostor porozumění, empatie, nových perspektiv, které umění Jeriese otevírá teprve tehdy, když je skutečně viděno a nasloucháno.
