Historii změnit nemůžeme, avšak můžeme zařídit, aby nepřekážela budoucnosti. Z tohoto principu vycházím vždycky – jako diplomat i jako člověk. Při své činnosti jsem viděl, jak se historická témata mění v politický nástroj.
V Polsku jsme se setkávali s emocemi kolem volyňské tragédie. Jsem nicméně přesvědčen: nesmíme být neustálými rukojmími minulosti. Naším úkolem je vyvodit závěry a pokračovat dál.
Zastupovat Ukrajinu v České republice je pro mě čest a výzva zároveň. Ukrajinsko-české vztahy mají hluboké historické kořeny: už za Masaryka se zde formovala ukrajinská intelektuální elita. Dnes toto partnerství získalo nový rozměr – od vojenské pomoci po humanitární podporu. Česká republika má silný obranný potenciál a naše spolupráce na společné výrobě munice, pušek a nábojů již probíhá.
Ceníme si české iniciativy prezidenta Petra Pavla, díky níž Ukrajina získala více než jeden a půl milionu kusů munice. Neméně důležité však je, že část výroby lokalizujeme doma, a tak vytváříme pracovní místa i daně plynoucí do ukrajinského rozpočtu. Toto je strategie budoucnosti.
Evropská integrace zůstává jednou z klíčových priorit. Česká republika důsledně podporuje náš kurz a podílí se na obnově, zejména v oblasti energetiky, dodávek vody a zdravotnictví. Na její popud už Evropská komise schválila více než 100 milionů eur na rekonstrukci šesti nemocnic ve Lvově, Dnipru, Kyjevě, Lucku, Kryvém Rohu a Rivném. Jedná se o konkrétní pomoc, nikoli o politickou rétoriku.
Mým cílem je změnit stereotypní pohled na Ukrajince. V Česku pracují tisíce lékařů, právníků, učitelů a vědců, kteří den co den dokazují, že nejsme žebráci, nýbrž rovnoprávní členové společnosti. Velvyslanectví by pro ně mělo být místem důvěry, nikoliv formalitou.
Věřím, že síla Ukrajiny spočívá v klidu, důstojnosti a vzájemné podpoře. Neměli bychom hledat vnitřní nepřátele, ale to, co nás spojuje. Protože je to jediná cesta, která vede kupředu.
