Etnická Ukrajinka Inga Petryčka kandiduje do Evropského parlamentu, aby v zákonodárném orgánu EU hájila zájmy národnostních menšin.
O složitosti integrace
Být v České republice politikem s ukrajinskými kořeny není vůbec snadné. S diskriminací jsem se setkala mnohokrát. Žiji zde 26 let a ze zkušenosti vím, že najít dobrou práci, přizpůsobit se, integrovat se je nesmírně těžké. Ve svém okolí jsem viděla, že pracovní příležitosti měli naši lidé leda tak v restauracích nebo v úklidu. Žádný zvláštní výběr neexistoval. Mně osobně velmi pomohlo, že jsem tu vystudovala univerzitu. A samozřejmě úroveň češtiny.
Pracovala jsem v mezinárodních firmách, což mi poskytlo další možnosti. Abych však mohla něčeho dosáhnout, musela jsem se v porovnání s občany ČR snažit asi desetkrát více než oni. To všechno mě neustále trápilo. Přesto jsem nevynechala ani tuto příležitost. Doufám, že vše záleží pouze na těch, kdo přijde volit – tedy na voličích. Důležité je, aby kandidát byl skutečně zodpovědným člověkem a dělal to, co říká, bez planých slibů.
O stavu věcí
Dříve se Evropa řídila logikou: pustíme-li nepřítele blíž (a budeme s ním obchodovat), bude jednodušší se s ním domluvit. Samozřejmě nikdo nechápal, že s Rusy tato strategie nefunguje. Následně z toho vznikl problém, protože evropský byznys byl těsně propojený s ruským. To, že nechali Rusko přiblížit se až moc, aniž by mysleli na následky, dnes stojí Ukrajince životy.
Kompromis
Pro mě musí Ukrajina zůstat územně celistvá. Z diplomatického hlediska by v mém pojetí byl kompromisem neutrální status Ukrajiny. Tedy mohla by být členem EU, neboť Evropská unie je založena na principu hospodářské spolupráce, ale do NATO by nevstoupila. To však neznamená, že by Ukrajina neměla mít vlastní armádu nebo by nemohla být v alianci s jinými zeměmi, například s Británií, Francií nebo pobaltskými státy. Nicméně ne jako člen NATO.
Oleh Balanda
