Tatiana Prochorenko přijela před zhruba třemi lety do České republiky i se svým manželem a dvěma malými dětmi. Oba přijeli pracovat do nemocnice v Ostravě jako lékaři. Během našeho povídání se Tatiana rozpovídala o důvodech stěhování z Ukrajiny, o zdravotní péči u nás a na Ukrajině, ale i o tom, díky čemu se v Česku cítí jako doma.

„Jsem tu s manželem a dvěma dětmi. Když jsme se stěhovali, tak děti byly velice malé, holčičce byly tři a syn měl necelé dva roky. Možná to byla výhoda, když jsou děti menší, lépe přivyknou novému prostředí. V nemocnici jsme je mohli dát do jejich školky, což nám moc pomohlo. Zpočátku nerozuměli česky, ale zvládli to hezky. Dnes už mluví skvěle, nemají ani přízvuk.“ Líčí Tatiana velmi dobrou češtinou, jaké byly jejich začátky v nové zemi.

V nemocnici nám s celým procesem stěhování velmi pomohli

Tatiana několikrát zdůrazňuje, že jim nemocnice, jakožto jejich nový zaměstnavatel, pomohla ve všem, co je potřeba pro život v nové zemi. „Když jsme se rozhodli pro stěhování, rozeslala jsem naše životopisy, moc jsem tenkrát neuměla česky. Dostala jsem pozvánku na pohovor do Karlových Varů, Ostravy, České lípy a Českých Budějovic. Nejvíce se nám ale líbilo v Ostravě. V místní nemocnici reagovali velice rychle a personalistka byla skvělá, moc nám pomohla se stěhováním, vše tu zajistit. Moc jsme si sedli. Celkově nám v nemocnici hodně pomohli zajistit vše potřebné, vysvětlovali, jak vše zařídit co nejsnáze. Také nám poradili v úplně běžných věcech, jako kam si jít nakoupit a podobně.“

Nakonec tedy vše dopadlo dobře, Tatianin manžel byl ale zprvu ke stěhování skeptický. „Manžel byl nejprve skeptický, psychicky to bylo náročné. Ale podařilo se mi ho přesvědčit, že tu bude lepší život a jako lékaři můžeme léčit přeci všude,“ doplňuje Tatiana.

Ještě na Ukrajině byla Tatiana na infekčním oddělení, v Česku ale byla možnost pracovat na interně a na geriatrickém oddělení. Její manžel je anesteziolog, čemuž se věnuje i ve svém novém domově. Oba manželé ale museli nejprve projít těžkým sítem aprobačních zkoušek. Manžel Tatiany zkoušky zvládl, Tatiana se s jednou částí docela potrápila, ale nakonec vše dopadlo dobře. „Po příjezdu nás čekala složitá cesta aprobačních zkoušek. Nestihli jsme první pokus v ruštině a šli jsme hned na českou variantu, to se mi nepodařilo zvládnout. Jedna část testu je medicína a druhá část je legislativa. Vždy jsme zvládli medicínu, ale legislativa nám dělala problém. Pro mě to bylo kritické a vůbec mi to nešlo, manželovi se to ale podařilo. Od začátku letošního roku už má plnou aprobaci za sebou. Já jsem si nakonec našla jinou cestu. Zůstala jsem pracovat v nemocnici, ale na oddělení zdravotních pojišťoven jako revizní lékařka. Nemám tedy přímo kontakt s pacienty, ale opravuji chyby, připravuji věci pro pojišťovny a tak dále.“ Tatiana se v novém odvětví medicíny opravdu našla a začala se také v oblasti dále vzdělávat. „Vloni jsem nastoupila na fakultu managementu a ekonomiky ve Zlíně, kde studuji management ve zdravotnictví. Zbývá mi už jen jeden rok, tak se těším, až budu inženýrka! Je to pro mě velká výzva.“ Cekově je Tatiana velice spokojená a práci v Česku si nemůže vynachválit. „Musím říct, že je to super, svou práci mám moc ráda, umožňuje mi trávit čas s dětmi, manžel má jako anesteziolog mnohem více práce než já. Určitě se chci v revizním lékařství dál rozvíjet, udělat si další kurzy. Pomáhá mi v tom také mé aktuální studium,“ upřesňuje Tatiana.

Řada mých přátel jsou Češi

V pracovním životě i v tom rodinném je Tatiana opravdu šťastná. Jak se ale cítí v české společnosti? „Mám tu hodně kamarádů, tak polovina mých přátel tady jsou Češi. Mám kamarádky z oddělení, chodíme soplu do divadla, na večeře, na víno, je to moc příjemné. Vůbec se tu necítím jako cizinka. Myslím si, že každý člověk si vybírá svůj pohled na svět. Já volím pozitivní přístup a takové si vybírám i lidi kolem sebe, je to pro mě moc důležité. V práci mám také úžasné vztahy. Cítím se tedy opravdu hezky a je to čím dál tím lepší s tím, jak se zlepšuje moje čeština. Znalost jazyka je tedy opravdu zásadní nejen v práci, ale i pro vztahy,“ chválí si mladá lékařka.

Zdravotní péče v Česku a na Ukrajině je něco zcela jiného

Tatiana také upozorňuje na rozdíl mezi zdravotní péčí na Ukrajině a u nás. „Moc se mi líbí, jaký je v Česku systém zdravotního pojištění. Je to mnohem lepší než na Ukrajině, když si někdo stěžuje, tak vždycky říkám, že může být i mnohem hůř. Je tu celkově vlídnější prostředí. Na Ukrajině je systém přímých úhrad, když nemáte peníze, nedostanete pomoc. Navíc na Ukrajině jsou hrozně malé příjmy, takže peníze má tak třeba 10 až 15 % lidí, ostatní jsou chudí. S tím souvisí také to, že jako lékař, pokud nechcete brát úplatky od pacientů, tak máte málo peněz. A my takový nejsme, nechtěli jsme brát žádné úplatky. Na Ukrajině zkrátka člověk přežívá, ale nežije,“ říká Tatiana.

Tímto tématem jsme tak otevřeli trochu těžší kapitolu, a to důvody odjezdu do Česka. Tatiana chtěla s manželem do Česka odjet za lepším životem, a protože si uvědomovala, že jako lékaři mohou přeci léčit všude, bylo rozhodnuto. Svou roli ale při stěhování nehrála jen ekonomická situace a stav tamního zdravotnictví, ale také léta trvající válka. „Na Ukrajině je povinná vojna, zároveň tam stále máme válku. S rodinou jsme bydleli jen 200 kilometrů od válečné zóny. Stalo se mi tedy, že když jsem porodila dítě, dostala jsem povolání do války, to bylo hrozné. Mám kamarády, kteří tam odešli a už se nikdy nevrátili.“

Nemůžu se tedy Tatiany nezeptat, zda vidí pro svou zemi nějaké východisku. „Mám svou zemi ráda, je krásná, přeji jí tedy, aby se její situace zlepšila. Ale do budoucna nevidím. Když jsem nastupovala na lékařskou fakultu, tak jsem si říkala, že za šest let, až dostuduji, že se všechno zlepší. Nic se ale nezměnilo a bylo jenom hůř. Muselo by se tam změnit úplně všechno, země trpí velikou korupcí,“ odpovídá mí Tatiana.

Své vyprávění uzavírá tím, že v Česku chce určitě zůstat, nic tu jí ani její rodině nechybí. „Určitě tu chceme zůstat, za dva roky bychom mohli získat trvalý pobyt. To pak pro nás bude ještě lepší,“ uzavírá Tatiana.        

                          

@NEJSMESICIZI.CZ 2021