Může se stát, že jako cizinec v Česku dosáhnete dospělosti a nastane čas rozhodnout se o své další životní dráze, anebo do této fáze dospějí vaše děti. Žádná země není dokonalá, ale oproti většině světa máte v Česku hned několik výhod.
Ty hlavní jsme si zvykli považovat za samozřejmost a doufám, že ještě dlouho samozřejmostí zůstanou. Na mysli mám především mír a bezpečí, dále pak poměrně stabilní ekonomiku s nízkou nezaměstnaností. Další nespornou výhodou je, že si povolání můžete zvolit víceméně svobodně podle svých zálib a nadání. Ne každý se samozřejmě dostane na vysněnou prestižní vysokou školu, ale pořád se může věnovat něčemu blízkému svému srdci, aniž by musel složitě počítat, jestli pak jednou jeho děti nebudou umírat hlady, nebo jestli ho jeho vysněné zaměstnání nevytlačí na okraj společnosti. Dvojnásob to pak platí, pokud jste žena.
Samozřejmě ani Češi nejsou bez předsudků, a cizinkám ze Západu může naopak připadat, že si pohoršily. Rozdíl mezi platy žen a mužů je pořád významný, mladé dívky jsou u pohovorů často znevýhodňovány a není vyřešená dostupná péče o děti mladší tří let. Politici a celebrity se často vyjadřují tak sexisticky, že by z toho v západním světě byl skandál – v Česku je to považováno za vtipné. Feminismus je částí společnosti považován za sprosté slovo. Oproti podmínkám mnohých zemí třetího světa je to však stále pokrok. Je dobré si to uvědomit, zatímco budeme všichni společně pracovat na zlepšení situace.
Dělení na „mužská“ a „ženská“ povolání najdeme všude, a právě porovnání situace v různých zemích nám krásně ukáže, jak je to často absurdní. Jeden krásný příklad je informatika. V Česku je málo programátorek, protože se tu ze záhadných důvodů soudí, že se jedná o mužskou doménu. Oproti tomu v silně patriarchálních státech Blízkého východu je tento obor ženami oblíbený, protože se jedná o práci, kterou je často možné vykonávat z domova (a ženská nemá co trajdat po venku) a která zároveň zaručuje uspokojivý společenský status. Pozor však, jak se vyjádřil jeden můj nejmenovaný syrský známý: „Programátorku, to klidně. Ale ne ajťačku, to by musela ty počítače opravovat, lézt pod stoly mezi kabely kde je plno prachu, to se pro ženu vůbec nehodí. A ještě by v těch firmách mohla potkat dělníky!“ Nutno poznamenat, že argument „to nemůže žena dělat, přece nemůže mezi dělníky“ je v těchto zemích mezi střední vrstvou hojně rozšířený, a zvlášť pikantní je to v státech, které si říkají socialistické. Kupodivu se to ale nevztahuje na stavební inženýrky, titul inženýra a status s ním spojený vyváží i hrůzu nutného kontaktu s dělnickou třídou.
V Česku se ze stejně nepochopitelných důvodů dále soudí, že na studium matematiky a fyziky se muži hodí víc než ženy. V Sýrii běží úvahy studentů jinak. Studovat tyto obory pro muže nemá perspektivu, co se týče budoucího platu a uplatnění. Většina studentů skončí jako učitelé, kteří jsou vesměs mizerně placení. Je to ovšem povolání, které je mimořádně vhodné pro ženu, od které se nečeká role živitelky rodiny – společensky nezávadné a s relativně nenáročnou pracovní dobou (v zemi, kde je čtyřicetihodinový pracovní týden pro mnoho lidí nedosažitelným snem).
Studovat medicínu je na Blízkém východě pro ženu žádoucí, pokud si vybere specializaci, co si nevyžaduje noční výjezdy k pacientům domů (skandál!). Mnohem lepší ale je vystudovat farmakologii, protože je doba studia kratší a tím pádem to dle lidových mudrlantů neovlivní její schopnost rodit děti (ve dvaceti pěti ještě nemá dítě? Hrůza, tak stará!). A potom je tu ještě skvělá možnost, kterou mi v době mého vlastního rozhodování nezapomněli lidé zdůrazňovat: „Jako lékárnice můžeš prostě někomu pronajmout svůj diplom, aby si na něj otevřel lékárnu, peníze ti budou chodit domů a nemusíš dělat vůbec nic!“ Což je to úplně nejideálnější povolání pro ženu.
Vtipný je taky přístup k humanitním vědám. V Česku se jedná o prestižní, cool studium, které přitahuje ty nejlepší studenty a na některé obory vůbec není snadné se dostat. V chudších zemích je to přesně naopak. Jste filozof nebo historik? Ano, hlady asi neumřete, můžete totiž tyto obory vyučovat. Když budete mít štěstí, tak i na soukromé škole, kde jsou aspoň slušné platy. Jazykověda? Vysloveně ženský obor, dobrý k zabití času, než se najde vhodný ženich, jako ostatně i ta filozofie. S vysokoškolským diplomem bude mít holka mezi ženichy i víc na výběr. Něco vydělá na výbavu a děti pak budou mít vzdělanou matku, což jim zaručí lepší výsledky ve škole a možnost udělat ze sebe něco pořádného (rozuměj, doktora nebo inženýra).
Studovala jsem medicínu v Damašku, a mezi spolužáky bylo běžné chodit na Fakultu humanitních věd balit holky na bílý plášť, nonšalantně přehozený přes rameno. Jeden syrský známý mi zase vyprávěl, jaké zděšení vyvolalo mezi příbuzenstvem jeho rozhodnutí maturovat z humanitních věd. „Cože? Vždyť to je pro holky! A potom chceš studovat žurnalistiku? To je opravdu obor na vysoké škole?! No nic, aspoň budeš mít ten diplom a pak můžeš dělat něco užitečného, třeba podnikat, nebo si otevřít restauraci…“ Inu, nenechal se odradit a dnes pracuje ve svém oboru v zahraničí. Podobnou zkušenost mají podle toho, co jsem slyšela i někteří Češi vietnamského původu – příbuzní ve Vietnamu netuší, že v Evropě je možností více, a pokud z nich není ten doktor nebo inženýr (nebo aspoň milionář, no), litují jejich rodiče, jak jim ta prohnilá západní společnost zkazila děti.
Uvědomuji si, že tady píšu víceméně jen o povoláních vázaných na studium. Ty další, řemesla a umělecké obory si zaslouží vlastní rozbor. Všeobecně ale platí, co jsem psala na začátku. Ženy tu mají relativně dobré podmínky pro studium i volbu povolání. Chce to jen vytrvat a snažit se, aby to ty, co přijdou po nás, měly ještě lepší.
Autorka: Samíra Sibaiová