Narodil jsem se dvakrát, jednou fyzicky a jednou psychicky. Fyzicky to bylo na jihu Syrské arabské republiky, v Damašku.
Porod byl tehdy pohodlný, plynulý a bez následků. Hned v momentě mého narození jsem viděl tu velkou radost v očích lidí, kteří byli kolem mě.
Jenže nikdo z těch přítomných ani náhodou netušil, že se od toho dne za dvacet let budu muset narodit ještě jednou, tentokrát mimo Sýrii.
Psychicky jsem se narodil pro změnu na severu České republiky po konání závěrečných zkoušek z češtiny, i když to bylo jenom za tři. Porod tady proběhl velmi těžkým císařským řezem s trvalými následky. Právě na severovýchodě Čech, ve městě Dobruška, jsem byl na přípravném kurzu českého jazyka.
Poté jsem přijel do Prahy, vystudoval jsem vysokou školu a začal v české společnosti pracovat a fungovat jak se dalo. V Čechách jsem docela spokojený a mám se dobře, akorát mi neustále komplikují život tři věci. Kupodivu všechny ty věci začínají na písmeno č, jsou to: čeština, Češky a česneková polévka.
1) Česneková polévka: Od malička nejím česnek a vůbec mi není příjemná jeho chuť a další vlastnosti. Přestože naši občané v Sýrii normálně česnek v různých jídlech přiměřeně používají a dávají ho i do různých druhů polévky, vždycky jsem před česnekovými akcemi a milovníky česneku utíkal.
Nikdy mě nenapadlo, že nějaký národ vymyslí polévku čistě česnekovou. Nedokážu si představit, že mám před sebou hluboký talíř plný teplé vody a v té vodě plavou jenom kousky česneku. Když jsem tu polévku poprvé viděl osobně, říkal jsem si: Měl bych už pečlivě prozkoumat, na základě čeho Češi myslí a rozhodují se.
2) Češky: Během celého života v Čechách kolem sebe mám tři skupiny žen. V první skupině jsou ženy, o které mám velký zájem, ale ony o mě žádný zájem neprojevují. Když po nějaké době zjistí, že jsem do nich zamilován a ony do mě vůbec ne, odcházejí z mého života, aby nekomplikovaly situaci.
V druhé skupině jsou ženy, které mají velký zájem o mě, ale já o ně žádný nemám. Když po nějaké době zjistí, že jsou do mě zamilovány a já do nich ne, odcházejí z mého života, aby nekomplikovaly situaci.
V třetí skupině jsou ženy, s kterými mám takový velmi neutrální vztah. Neutrální v tom smyslu, přijdu nebo nepřijdu, je to jedno. Vidíme se jednou za měsíc nebo za tři roky, je to jedno. Když zjistí, že náš vztah je úplně jedno, taky odcházejí z mého života, aby nekomplikovaly situaci.
3) Čeština: Hned na začátku mého pobytu v Čechách jsem o sobě zjistil, že jsem životně naprosto negramotná bytost. Bylo to ve chvíli, když jsem na jazykovém kurzu češtiny poprvé slyšel české slovo HOŘČICE. Snažil jsem se ho po učitelce opakovat, ale nešlo to. Hned po hodině češtiny jsem běžel do svého pokoje a zůstal tam celých čtrnáct dní. Celou tu dobu jsem se jenom díval do stropu, meditoval, analyzoval a snažil se přijít na životní filozofii toho člověka, který slovo HOŘČICE vymyslel.
Při svém pátrání jsem si představoval, že v životě jsou jenom tři věci a nic jiného: hvězdy, mezihvězdný prostor a slovo HOŘČICE. Taky jsem si při pátrání pomáhal starou i moderní vědou, jako například stavbou pyramid, babylonskou astronomií a kvantovou fyzikou. A ještě k tomu všemu, jsem musel prostudovat historii českého národa od vzniku hory Říp až ke vzniku slova HOŘČICE.
Když mi veškeré tyto procedury s vysvětlením logiky vzniku slova HOŘČICE nepomohly, zabalil jsem svoje kufry a chtěl jsem ukončit studium a vrátit se zpátky do Sýrie. Tam aspoň hořčici nemáme. Jenže moji kamarádi v internátu mě přemluvili, abych jenom kvůli tomu nezanechal studium. V životě jsou prý daleko těžší záležitosti.
Od té doby už uběhlo přes třicet pět let a ještě jsem nikdy nepotkal životní záležitost, která by byla těžší než vyslovovat slovo HOŘČICE.
